Prohlášení týmu WB o.s.

Vážení přátelé,

je nám líto, že pro Vás nemáme optimističtější sdělení, ale je třeba konstatovat, že...

...správa věcí veřejných v České republice stále nevzkvétá.

A ani nemá proč. Nevybudování kvalitního státního aparátu, který by, díky pevným pravidlům a z toho plynoucí stability, zaručoval odborný a nestranný výkon veřejné správy, bylo po návratu demokratických poměrů do Československa neomluvitelným pochybením, které se vzhledem k tomu, že minulost formuje současnost, nyní projevuje tak, že kvalita veřejné správy v České republice se díky dlouhodobému a možná úmyslnému nezájmu o zásadní reformu zhoršila do té míry, že její „výkon“ se podle Zprávy o globální konkurenceschopnosti, zveřejněné v roce 2011 Světovým ekonomickým forem (WEF), blíží úrovni některých afrických států.

Přitom výzvy, a to od tuzemských i zahraničních odborníků, k prioritnímu zaměření se na vytvoření efektivní a profesionální veřejné správy jako páteře nového demokratického státu, existovaly již krátce po změně režimu v listopadu 1989, kdy např. americký ekonom Andrew Schwartz ve své práci „The tunnel at the end of the light: privatization in Eastern Europe“, Brie Working Paper 1992, napsal:

 

„The creation of an honest and effective public administration and not the privatization of uncompetitive giant firms is the key step towards the creation of a successful capitalistic market system and a functioning democracy in Eastern Europe.“                                                                                                                     (Vytvoření poctivé a efektivní veřejné správy a ne privatizace konkurence neschopných obrovských firem je tím klíčovým krokem směrem k úspěšnému vybudování kapitalistického tržního systému a fungující demokracii ve východní Evropě)

K tomu však nedošlo. Veřejná správa byla a do současnosti je udržována v polochaotickém stavu a to zejména díky odkládání účinnosti již platného zákona o státní službě. Vakuum v prostředí bez pevných pravidel tak od 90. let rychle zaplňovaly pružně vytvořené, polokriminální klientelistické entity, složené z ochotných insiderů z řad zaměstnanců nebo členů politického managementu, a více než lačných outsiderů, reprezentovanými soukromými firmami, často skrytě založenými jen za účelem parazitování na veřejných prostředcích a navenek předstírajících seriozní podnikatelskou činnost.

 

Většina operací klientelistických bratrstev, skrze něž jsou ze systému distribuce veřejných prostředků vyváděny obrovské částky, zůstává veřejnosti skryta. Bohužel, ze stejného důvodu zůstává veřejnosti skryta i alarmující pasivita státu, který se nebrání…..nebo se nechce bránit. Bonmot „schází legislativa“, kterým je zástupci státu absence účinné obrany pravidelně vysvětlována, je patetickou výmluvou, skrývající nezájem, lhostejnost nebo vlastní angažmá v nějakém takovém klientelistickém bratrstvu. České právo má již v současné době dostatek zákonných prostředků na účinný boj s praktiky těchto skupin, jen schází vůle a odhodlání jich aktivně používat.

Přiživování se na veřejných prostředcích však nezůstává skryto těm, kteří se jako zaměstnanci ve veřejné správě o takovém jednání často dozví jako první a kteří ve své práci vidí smysl a nejsou k takovému jednání lhostejní. Co s tím však udělat, když i oni sami vnímají neochotu k zásahu, často i úmyslnou, ze strany svých nadřízených?

Whistleblowing, neboli oznamování nezákonné činnosti zaměstnanci, může dát aktivním a poctivým zaměstnancům veřejné správy do rukou nástroj k tomu, aby si tam, kde cítí lhostejnost vyšších míst k účinnému zásahu, začali „svůj chlév čistit sami“.

Whistleblowing je rozšířen zejména v anglosaských zemích a přeloženo z angličtiny, tento výraz doslova znamená „pískání na píšťalku“. Jak funguje? Jednoduše. Představte si skupinu lidí, která se řídí nebo by se měla řídit dopředu stanovenými pravidly a sledovat společný cíl. Jeden z nich však zjistí, že někteří z nich společný cíl nesledují, ba naopak, svého postavení zneužívají k nelegálním aktivitám. Vytáhne tedy píšťalku a zapíská, aby na takové jednání upozornil.

Whistleblower nebo také oznamovatel, je tak ve většině oficiálních definic popisován jako zaměstnanec, který má interní informaci o nelegálních praktikách na svém pracovišti, do kterých jsou zapleteni jeho kolegové, nadřízení nebo management. Z oprávněných obav před šikanou a odvetou z jejich strany tak nemůže situaci řešit v rámci organizace. Obrátí se tedy v dobré víře na instituci zvenčí, často státní zastupitelství nebo Policii, ale může také jít o novináře, který celou věc medializuje nebo nevládní organizaci.

 

V zemi s minulostí, jakou má Česká republika, je třeba whistleblowing pečlivě a důrazně odlišit od udavačství, od kterého se WB o.s. striktně distancuje. Právě zaměstnanecké prostředí a přítomnost dobré víry jako motivace jednání odlišuje whistleblowing od udavačství. Udavačství bylo v totalitním režimu charakterizováno celospolečenským rozsahem a nepřítomností dobré víry v motivaci jednání, dobrá víra byla nahrazována snahou druhého poškodit, typicky ze závisti nebo s vidinou finanční odměny.

Stále si nejste jisti rozdílem mezi udavačem a whistleblowerem? Položte si tedy otázku, jak byste nazvali ústřední postavu filmu Všichni prezidentovi muži (All the President´s Men,1976), který v něm vystupoval pod pseudonymem Deep Throat. Udavač nebo whistleblower? Film byl natočen podle pravdivé události, která nakonec vedla k rezignaci prezidenta USA R. Nixona v roce 1974.

WB o.s. vám nyní nabízí možnost stát se oznamovatelem/whistleblowerem v České republice. Naše země nutně potřebuje kvalitní, profesionální a nezkorumpovatelnou administrativu. Veřejná správa u nás je však nemocný pacient, na jehož uzdravení není moc velký zájem. Úředníci jsou v české společnosti pohrdavě přehlíženi jako pasivní, neschopní a lajdáčtí diletanti. Tak tomu ale není. Z vlastní zkušenosti víme, že v řadách zaměstnanců veřejné správy je více než dost lidí s vysokým profesionálním a lidským potenciálem, kteří jsou sami nespokojeni s podmínkami v prostředí, ve kterém pracují. Díky své neústupné a vzdorné aktivitě mohou být těmi, kdo očistný proces zdola uvedou do pohybu.

A právě těm je výzva jménem WB o.s. adresována. Protože problém není v zaměstnancích veřejné správy, ale v systému, ve kterém pracují.

 

 

Za tým WB o.s.

 

Zdeněk Maryška, herec